Klient závislý na alkoholu

Klient 65 let, terapii vyhledal ve chvíli, kdy zjistil, že již vůbec nedokáže alkohol kontrolovat. Od prvního sezení začal abstinovat, abstinenci v průběhu psychoterapie nikdy neporušil. První tři měsíce docházel 1x týdně, díky tomu, že abstinenci zvládal velmi dobře a vše důležité pro úspěšnost léčby dodržoval, jsme interval prodloužili na 14 dnů – takto docházel půl roku, poté jsme nastavili interval 1x měsíčně. Po roce klient léčbu ukončil. Po ukončení léčby mě klient několikrát kontaktoval s informací, že se mu v životě daří velmi dobře. Když se objevila nějaká témata (životní, nespojená s problematikou závislosti), která potřeboval zkonzultovat, neváhal se objednat. Pro mě osobně to byla „ukázková léčba závislosti“, díky vyjímečné motivaci klienta!

2013
CO JSEM ZÍSKAL DÍKY PSYCHOTERAPII
Hlavní je pro mně uvědomění si, že alkoholismus je chronická, nevyléčitelná nemoc. Před léčbou jsem nevěděl, že pokud je člověk závislý, již není možné se k pití nikdy vrátit, ani vyjímečně. Několikrát jsem zkoušel nepít (i několik měsíců), ale vždy jsem se postupně k pití vrátil. Po poslední abstinenci a novém začátku pití jsem zjistil, že už nemůžu přestat pít. Sám jsem již nedokázal pití kontrolovat a tehdy jsem si uvědomil závažnost situace, ve které jsem.

V terapii jsme pracovali se zkratkou „HALT“, která je pro mně velice důležitá. U mně opravdu funguje propojení „když jsem hladový, jsem nervózní a unavený a tyto pocity vzbuzují podvědomě chuť na alkohol“. A samota byla ve chvíli kdy jsem do terapie vstupoval taky velká, ale postupně jsem změnil svůj život tak, že aktuálně mně již tolik netrápí. Změnil jsem hodně – pracuji, měním byt, nechodím do míst, kde se podává jen alkohol.

Aktuálně vím, že došlo u mě ke zlepšení fyzického i psychického zdraví. Lépe spím, umím předvídat možná ohrožení, která by mohla vést k pití. Umím již říci „NE“ což pro mě znamená být asertivní. Nestydím se říci „jsem abstinující alkoholik“. Ještě se musím naučit více myslet na sebe než na druhé. Až moc se rozdávám a to není pro mně vždy dobré. Rovněž jsem si uvědomil, že bez pochopení rodiny, jak na tom opravdu jsem po zdravotní stránce a zároveň její velké podpory, bych ničeho nedosáhl.

Asi nejvíc mi pomohla odborná pomoc, setkávání s psychologem. Myslím si, že když někdo říká „pomůžu si sám, když budu chtít“ ani neví do jaké situace se dostává.

Dovolila jsem si klienta kontaktovat po 4 letech od ukončení ambulantní léčby a požádala ho o názor na svoji léčbu závislosti s odstupem času… Toto jsou jeho slova:

2017
Rád na terapii u Vás vzpomínám…Nestydím se za to, že jsem pil. Než jsem Vás vyhledal, tak jsem 3 roky zkoušel nepít, jednou jsem vydržel i 10 měsíců, ale stačil malý přípitek na oslavě (jen polovinu malé půlky) a do 3 měsíců jsem pil svoji normu 4-5 Whisky denně. Další rok jsem vydržel 8 měsíců a stačilo 1 dcl piva a byl jsem zpátky. Další rok již jen 5 měsíců abstinence a pochopil jsem, že bez pomoci to nezvládnu. Požádal jsem své nejbližší a dostal jsem kontakt na Vás a do dneška jsem OK.

Teď po X letech, když se stane, že jsem ve společnosti pijících lidí, tak jsem doslova rád, že nepiju, protože bych jako oni vyprávěl samé bláboly, vyvolával konflikty, skákal lidem do řeči…Bytí v takové společnosti mně ujišťuje, že jsem udělal velmi dobře a začal jsem se léčit.
Nebyl jsem schopný si s tím sám poradit, a „Spirála smrti“ mně ve vteřině vyléčila. Už vím, že nemůžu nikdy…, ani trochu… Od lékaře jsem se to nedozvěděl, mají jiný přístup. Jsem přesvědčený, že problémy s alkoholem je třeba léčit jinak, ne za 15 minut u psychiatra. Je důležité mluvit otevřeně, o všem, mít na to dostatek času a pochopení. Všechno se děje v hlavě, člověk musí chtít se léčit. Musí chtít nepít.

Ještě něco o játrech. Můj lékař internista mi X krát říkal ať přestanu pít. Měl jsem hodně výsledků špatných. Až po 2,5 letech abstinence mi řekl „teď máte játra jako mimino“, cukr stále nemám v normě, ale již nemusím brát léky. Tato zkušenost mi ukazuje, že je třeba se léčit co nejdříve to jde, protože zítra může být pozdě. Ze dne na den jsem kdysi (před 40 lety) přestal kouřit, vyhodil jsem ty nejdražší cigarety oknem a od té doby jsem si už nikdy nezapálil.

Když mi někdo nabízí přípitek na oslavě, mám ruce za zády, nigdy si ho nevezmu, abstinující alkoholik musí být na sebe přísný a neudělat ani jeden krůček zpátky k pití. „Spirálu smrti“, ten Váš obrázek nosím stále u sebe, nepřemýšlím o období kdy jsem pil, alkohol mně nezajímá, ani v obchodech. Hodně důležité je najít si nějakou náhradní aktivitu, která vyplní místo po alkoholu.

A ještě pár slov k penězům, určitě byly dobře využity. Spočítal jsem kolik mně to pití stálo a zjistil, že jsem „PROPIL JEDNO AUTO“. Teď můžu pracovat, trošku si přivydělám, ale hlavně se cítím potřebný.

Moc Vám děkuji, stálo to za to se u Vás léčit. Asi bych to psal už jako nebožtík, kamarád mi teď zemřel na alkohol. Další kamarád je diabetik, když se chce napít, připíchne si dávku, ale pít musí. Chodil jsem s hůlkou, shrbený. Teď chodím bez hůlky a vyrovnaný. Každý den cvičím. Roky, které jsem propil byly ztracené. Teď dělám vše abych využil ten ztracený čas, kdy jsem vysedával po hospodách. Cítím se zdravější, mám energii do práce, fyzicky na jedničku s hvězdičkou  – v 69 letech.